Pane primáři, prozradíte nám, jak jste se ocitl ve vedení nového rehabilitačního oddělení?
S vizí vybudovat v Nemocnici Šumperk oddělení akutní lůžkové rehabilitace mne vedení oslovilo před více jak rokem a já se nenechal dlouho přemlouvat. Jednak proto, že jsem se po letech strávených v úspěšné, ale poněkud stereotypní soukromé praxi, potřeboval posunout profesně dál, a také proto, že jsem již před lety v nemocnici pracoval na neurologickém a rehabilitačním oddělení. Mezitím jsem poznal obor rehabilitace z oblasti ambulantní i lázeňské, v obou těchto zařízeních jsem pracoval. Bohužel v ambulantní rehabilitaci je lékař pacienty považován spíše za předepisovače procedur a žádanek a v lázních je to více méně totéž. Největší smysl této práce vidím u akutního lůžka v nemocnici, kde můžu sledovat motivaci pacienta a jeho rodiny a postupný progres. Tam se cítím skutečně potřebný. Navíc se věnuji ultrazvukové diagnostice pohybového systému a ošetření pod sonem, a to bych chtěl na oddělení také nabídnout. První bude léčba botulotoxinem u tzv. spasticity končetin.

Můžete nám nové oddělení krátce představit?
Jak už název vypovídá, jedná se o oddělení, kde poskytujeme akutní rehabilitační péči. V dnešní době je bohužel slovo rehabilitace bráno jako synonymum k léčbě bolesti zad. Pacientimají někdy pocit, že tu dostanou masáže a perličkovou lázeň a je hotovo. Slovo rehabilitace přitom v překladu znamená návrat ztracené funkce. Má to tři části: impairment (porucha tělesné struktury), disabilita (neschopnost) a handicap. Například když jsme měli pacienta po pádu z kola, tak impairment byly mnohočetné zlomeniny žeber a poranění pánve, disabilita byla neschopnost se postavit a chodit a handicap znamená, že byl pacient závislý na pomoci druhých. Cílem rehabilitace je právě navrátit pacienta do toho původního stavu před zraněním. A o to se u nás snažíme.

Jakým pacientům je oddělení určeno?
Oddělení má sloužit pacientům, kteří mají nějaký handicap a nejsou schopni fungovat doma, ale mají zároveň rehabilitační potenciál, a především jsou schopni a ochotni spolupracovat. Bez spolupráce pacienta terapie totiž bohužel není možná. Jedná se především o pacienty ortopedické, ale i po mozkových příhodách, po úrazech apod. Hospitalizace tady bývá jeden týden až několik měsíců, to je případ od případu. Rozdíl oproti lázeňské péči je ten, že tu program probíhá celý den a pacienta má celou dobu pobytu na starost jeden fyzioterapeut. Aktuálně máme kapacitu dvanáct lůžek, na podzim bychom ji ale chtěli rozšířit na dvacet.

Jak zatím hodnotíte provoz oddělení?
Zatím hodnotím provoz kladně. Měli jsme štěstí, že se nám povedlo získat velmi schopný personál. Všichni naši fyzioterapeuti mají mnohaleté zkušenosti, máme perfektní sanitáře i sestry… Já se jim jako primář snažím připravit takové podmínky, aby se tu cítili dobře. Vedu to trochu neformálně, rád si dám s ostatními kávu v denní místnosti, mluvím s nimi, ptám se na zpětnou vazbu. A musím zaťukat, že se mi to zatím vyplácí, a pacienti i zaměstnanci jsou tady spokojení.

Prvním pacientem lůžkového rehabilitačního oddělení byl pan Jaroslav Vepřek. Souhlasil, že nám poskytne krátký rozhovor o tom, jak se na oddělení ocitl a jak se mu zde líbilo.

S jakým příběhem jste přišel na naše oddělení?
Mé problémy začaly již v mých 18 letech na vojně, kde se mi stal úraz. Odlomení vnitřní části kolenního kloubu. Tenkrát byl rok 1982 a zdravotnická péče byla úplně na jiné úrovni, takže mi nohu pouze zasádrovali a šel jsem domů. Noha mi ale špatně srostla a v průběhu času mi způsobovala problémy. Vyvracela se dovnitř, což nejen špatně vypadalo, ale hlavně bolelo. Navíc byla noha o trochu kratší, takže jsem měl i problémy se zády. Nakonec po letech nezbylo nic jiného než operace. Tady v nemocnici jsem podstoupil TEP (totální endoprotéza = nahrazení všech částí kloubu) kolene v rámci programu Pacientská cesta. Operace dopadla dobře, samozřejmě jak noha přichází k sobě, tak nějaká bolest je, ale dá se to vydržet. (úsměv) Po operaci jsem měl ještě nějaké přidružené zdravotní potíže, kvůli kterým jsem nemohl nastoupit do lázní, a v tu chvíli mi pan doktor Bartoň, který mě operoval, pověděl o novém rehabilitačním oddělení, které se zde bude otevírat. Po pár telefonátech bylo domluveno, a nakonec jsem se stal prvním pacientem tohoto oddělení.

Jak se Vám nové oddělení líbí?
Podle mě to byl velmi dobrý nápad, otevřít toto oddělení. Často jsou totiž pacienti po různých operacích mírně indisponovaní – mají velké otoky, nemohou dost dobře chodit a podobně. A v tu chvíli je to v lázních náročné – přece jen se vám tam nikdo tak moc nevěnuje, takže hrozí třeba riziko pádu. Kdežto tady se o vás celou dobu stará jeden fyzioterapeut, chodí s vámi po chodbě, když potřebujete, dokonce jsme se spolu byli i projít venku v parčíku. Péče je tu opravdu skvělá, veškerý personál je moc milý. Líbilo se mi tady. (úsměv)