AMBULANCE
ODDĚLENÍ
Pro pacienty a návštěvníky
Lékárna
ORIENTAČNÍ PLÁN AREÁLU
V adventním čase bude Nemocnice Šumperk opět společně s vámi pomáhat.
V letošním roce jsme si ve spolupráci s novou italskou restaurací Šumpercana připravili adventní svařák. Pomáhat ale nebudeme sami! Připojí se k nám například Ordinace MUDr. Dany Polachové, skupina MAPO Group, Interna Zábřeh, MŠ Veselá školka, Cannibals Baseball Šumperk nebo Golf Club Rapotín.
Konkrétní termíny a kam vybrané peníze poputují se dozvíte níže, stejně tak jako příběhy některých dětí.
Na adventní svařák, jehož výdělek bude věnován na dobrou věc, se za námi můžete zasatvit před italskou restauraci Šumpercana. Ta se nachízí na nám. Míru 324/22 787 01, 1 Šumperk 1.
Na adventní svařák, který pomáhá, se za námi můžete zastavit v tyto termíny.
Na Elišku budeme vybírat dne: 1. 12. 2024
Ahoj, jmenuji se Eliška Bartošová a narodila jsem se v červnu 2020 s mikrocefalií, což je těžká vývojová porucha.
Kvůli tomu jsem velice drobná, mám malou hlavičku (41 cm), zatím moc nemluvím a sama nechodím, protože neudržím rovnováhu. Také moc nepřibírám, protože i když mám krásné zdravé zuby, dělá mi potíže kousání (nejde mi tak zapojit svaly ve tváři) a jím proto spíš měkké a menší kousky.
Celkově mám opožděný psychomotorický vývoj a mentálně jsem asi jako 18 měsíční batole. Už ve svých třech týdnech jsem začala cvičit Vojtovu metodu, v roce jsem přidala i metodu Bobath. Letos jsem byla poprvé v lázních a vyzkoušela i speciální terapii Therasuit, která mi velmi pomáhá ve zlepšení stability a chůze. Jedná se až o třítýdenní každodenní cvičení, které ale není hrazeno zdravotní pojišťovnou. Díky tomuto cvičení už zvládám chodit s oporou, třeba mě baví vozit kočárek s panenkou, nebo jdu s někým, kdo mě drží za ruku. Zatím toho moc nenamluvím, jen pár slovíček, ale základním věcem jsem schopna rozumět. Od září navštěvuji Mateřskou školu Třebízského 1, kde jsou moc šikovné a hodné paní učitelky a tety, které mi pomáhají se zdokonalovat v řeči na logopedii, při samoobsluze při jídle a chůzi. Taky už se tolik nebojím hlasitých zvuků a jiných dětí. Chodím tam moc ráda.
Dále mě baví plavání, mám ráda vodu, ráda kopu do balónu a kutálím si s míčem, nebo si hraju na hřišti s kamínky či na klouzačce. Baví mě prohlížet knížku s básničkami a písničkami, které mi maminka zpívá. Je fajn, že mám dvouletou sestřičku Amálku, která je na mě moc hodná a některé činnosti se učím spolu s ní. Dokonce už umím tancovat spolu s Amálkou, mámou a tátou na písničku Kolo, kolo, mlýnský… Všichni pevně věříme, že se co nevidět rozejdu sama a pořádně Amálku proženu při hře na honěnou. (Zatím to umím jen po kolenách).
Peníze budou využity na další terapie Therasuit, které se mohou absolvovat dvakrát do roka. Rodiče by rádi vyzkoušeli i Hipoterapii – fyzioterapeutickou metodu, která využívá léčebný účinek koňského pohybu.
Všem ze srdce děkujeme a přejeme klidný adventní čas.
Na Lucinku budeme vybírat dne: 5. 12. 2024
Pětiletá Julinka je veselá a šikovná holčička, která se narodila se vzácným onemocněním kůže zvaným ichtyóza. Tato nemoc s sebou přináší mnoho výzev – vyžaduje každodenní péči, aby její kůže zůstala hydratovaná, pružná a Julince nezpůsobovala bolest. Na ichtyózu bohužel neexistuje lék, ale pravidelná péče a rehabilitace pomáhají zmírňovat její projevy.
Velkou pozornost je třeba věnovat i Julinčině termoregulaci, zejména v teplých měsících, kdy ji horko může snadno vyčerpat. Přes všechny obtíže, které nemoc přináší, Julinka nikdy neztrácí chuť do života. Je nadšená tanečnice a sportovkyně – s radostí navštěvuje kroužek tance a sportovních her, kde září svým elánem. Ve školce si užívá chvíle s kamarády, s nadšením kreslí a tvoří. Její kreativita a radost jsou nakažlivé.
Pro rodinu je Julinčina spokojenost tou největší odměnou. Když je šťastná ona, jsou šťastní i všichni kolem ní. Navzdory životu s ichtyózou je Julinka skvělým příkladem odvahy, radosti a neutuchající energie.
Na Leontýnku budeme vybírat dne: 6. 12. 2024
Leontýnka se narodila v dubnu 2020 s cystickou fibrózou. O nemoci jsme se dozvěděli na základě screeningu z patičky, který se provádí v porodnici.
Cystická fibróza je dědičné, závažné a nevyléčitelné onemocnění. Ještě před pár lety byla tato nemoc brána jako ,,dětská nemoc“, protože se děti nedožívaly dospělého věku. Nemoc spočívá v tom, že se v plicích tvoří hustý hlen, který zanáší plíce. Mimo plíce nemoc postihuje i trávicí systém a časem i další orgány. V konečné fázi nemoc způsobuje selhání plic. Proto je velice důležité ji pravidelně léčit a tuto fázi co nejvíce oddálit.
Její léčba je náročná a jako u všech nevyléčitelných onemocnění změnila život nejen nám, ale i celé rodině. Leontýnka musí 3x denně po 20 minutách inhalovat solný roztok, který jí zředí hlen v plicích. Poté následuje rehabilitace, při které dochází k uvolnění hlenu a posílení plic. Tento hlen totiž na sebe váže bakterie, které nejsou pro zdravého člověka nebezpečné. Leontýnce mohou ale způsobit trvalé komplikace – zápaly plic a průdušek. Každé i sebemenší nachlazení končí u Leontýnky pobytem v nemocnici a delší léčbou antibiotiky. Po každé inhalaci se musí inhalátor a rehabilitační pomůcky pořádně vydezinfikovat.
Před každým jídlem musí brát trávicí enzymy, její tělo není schopno samo trávit potravu – tato nemoc postihuje i slinivku. K tomu bere i další léky. Proto je stále pod lékařskou kontrolou. Každé tři měsíce, pokud není její zdravotní stav horší, jezdíme do specializovaného centra CF FN Brno na kontroly, kde i vyzvedáváme zásobu léků. Často jí berou krev a sputum. Má pravidelné kontroly jater, očí, ORL, EKG, rentgeny, sono aj.
Lidé s cystickou fibrózou vylučují z těla 5x slanější pot než zdravý jedinec, proto musí Leontýnka dostávat i větší množství soli. Jinak by u ní nastal rozvrat vnitřního prostředí. (tzv. slané děti)
K tomu všemu má Leontýnka nově diagnostikované astma a různé alergie, na které bere další léky, a i inhalační kortikoidy.
Kvůli této nemoci má Leontýnka velkou řadu omezení:
nesmí se setkat s žádnou stojací vodou, hrát si v otevřeném pískovišti, s hlínou,v kalužích, chodit na veřejné toalety, pobývat ve vlhkých či přetopených prostorech, musí se vyhýbat nemocným nebo nachlazeným lidem. Musíme neustále vyhodnocovat situaci a předvídat možné nebezpečí. Denně doma a v jejím okolí vše dezinfikujeme, někdy i vícekrát denně, denně vyléváme odpady savem. Vlastně stále něco během dne čistíme.Museli jsme doma odstranit květiny a vše, v čem by se mohly nacházet nebezpečné bakterie a pořídili jsme i čističky vzduchu.
I přes tento nelehký osud je Leontýnka veselá a chytrá holčička, která miluje život. Má ráda děti a lidi, je jí všude plno. Hraje si s panenkami, chodí neustále v šatičkách, líčí se a miluje malování na obličej. Ráda chodí na gymnastiku, ve které je také moc šikovná. Snažíme se jí zajistit co nejkrásnější život, přestože omezení má více než dost a bude toho stále více. Bohužel s tím, jak roste Leontýnka, roste a sílí i její nemoc. Od léčby nemá Leontýnka ani jeden den volna. Musí inhalovat a rehabilitovat každý den. I my se snažíme, aby prostředí kolem ní bylo co nejčistší a nejbezpečnější.
Děkujeme všem hodným lidem, kteří žijí mezi námi a jakkoliv se snaží pomáhat. Moc si toho vážíme.
Na Lucinku budeme vybírat dne: 7. 12. 2024
Laurinka se narodila jako zdravé miminko. Osm měsíců se vyvíjela naprosto fyziologicky, nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mohlo změnit. V osmém měsíci života, se u Laurinky začaly objevovat zvláštní stavy, při kterých vyvracela oči v sloup a rozhazovala rukama. Po zkontaktování dětské lékařky jsme byli ihned odesláni na neurologické vyšetření. Už tehdy byla na EEG jasně patrná epileptická aktivita. Následující události se děly velmi rychle. Laurinčin stav se rychle a dramaticky zhoršoval a tak jsme si okamžitě vyžádali hospitalizaci ve fakultní dětské nemocnici v Brně, kde jsme strávili dlouhou dobu. Tam byl Laurince po náležitých vyšetřeních diagnostikovám Westův syndrom (těžká forma dětské epilepsie).
V současné době máme za sebou už dlouhou cestu, se spoustu pokusů o kompenzaci a stabilizaci Laurinčina zdravotního stavu, bohužel většinou ne příliš úspěšných z důvodu farmakorezistence. Nejlépe zaúčinkovala alternativní terapie v podobě ketogenní diety a vagového stimulátoru, přesto jsou však záchvaty nedílnou saučástí Laurinčina každodenního života.
Laurince je nyní jedenáct let. Její onemocnění za tu dobu několikrát změnilo podobu, epileptická aktivita se manifestovala do různých forem záchvatů a diagnóza přešla v Lennox-Gestautův syndrom. Následkem onemocnění se prakticky zastavil Laurinčin psychomotorický vývoj a Laurinka je stále ve všech oblastech každodenního života plně závislá na pečující osobě. Záchvaty jsou nepředvídatelné a přicházejí nečekaně, takže stále čelíme riziku pozáchvatových úrazů, způsobených nekontrolovatelným pádem. Režim Laurinčina a tudíž i našeho života se musí neustále přizpůsobovat a podřizovat jejímu aktuálnímu zdravotnímu stavu.
Na Lucinku budeme vybírat dne: 8. 12. 2024
Ahoj, jmenuji se Lucie. Bohužel jsem měla u maminky v bříšku mrtvičku a tak jsem se narodila s mnoha vývojovými vadami. Mám zakrnělou hypofýzu a musím brát hormony na ledviny, nadledviny, štítnou žlázu... Dále mi zakrněl "spoj" mezi okem a mozkem, tudíž jsem nevidomá... Mentálně jsem v osmi letech jako měsíční miminko. Nekoušu jídlo, s hračkami si moc nehraju. Hlavičku si sama neudržím... A proto musím chodit na náročná a nákladná cvičení, která bohužel nejsou hrazena pojišťovnou. Mně ale maličkými krůčky posunují kupředu a s maminkou a tatínkem stále doufáme, že se jednou postavím i na vlastní nohy. I když je to občas obrovský boj kvůli každodenním epileptickým záchvatům, častým nemocem a hospitalizacím v nemocnici, tak se stále snažíme bojovat, co jen to jde!!!
Na Dominička budeme vybírat dne: 11. 12. 2024
Chtěli bychom Vám představit čtyřletého chlapečka Dominika, který po komplikovaném porodu trpí těžkou porodní asfyxii, dětskou mozkovou obrnou, která postihuje všechny čtyři končetiny. Jeho tělo ovládají mimovolní pohyby, tím pádem není schopen udělat cílený pohyb a tělíčko ho neposlouchá.
Dále trpí sekundární epilepsií, občas ho potrápí i větší záchvat. Jeho vývoj odpovídá tříměsíčnímu dítěti, co se týče mentální stránky tak ročnímu dítěti. Dominik komunikuje jen pohledem, pláčem, úsměvem, kvůli své diagnóze nemluví.
Dominik vyžaduje celodenní péči a pomoc při všech úkonech. I přesto všechno trápení je to, ale krásný, usměvavý a spokojený chlapeček, který tráví rád volný čas procházkami v přírodě, miluje vodu, navštěvuje mateřskou školu, rád sleduje sestřičku a má rád i pravidelné cvičení a hlavně má velikou radost, když se mu něco povede a nebo se naučí něco nového.
Pravidelně cvičí bobath, dochází na logopedii, hipoterapii, ergoterapii, terapii dotykem, snoezelen a čtyřikrát ročně jezdí do lázní na Slovensko.
Dominikova rodina Vám moc děkuje za pomoc.
Na Radečka budeme vybírat dne: 13. 12. 2024
Radeček přišel na svět jako zdravé, krásné miminko a do rodiny vnesl radost a naději. Všechno se však dramaticky změnilo, když mu bylo šest měsíců. Jednoho dne ho našli v postýlce téměř bez dechu. Okamžitě byl převezen do nemocnice v Šumperku a následně vrtulníkem do Fakultní nemocnice v Olomouci. Tam byl napojen na dýchací přístroj a uveden do umělého spánku. Lékaři zpočátku netušili, co přesně se stalo, ale prognózy byly zdrcující – dávali mu jen jedno procento šance na přežití.
Čtvrtý den v umělém spánku začaly selhávat všechny jeho orgány. Oboustranný zápal plic způsobil nefunkčnost ledvin, střev a játra se začala rozpadat. Tento rozpad vedl k poškození mozku. I přes tyto nepříznivé vyhlídky se Radečkův stav začal pomalu zlepšovat. Po dvou týdnech se organismus stabilizoval a lékaři se ho rozhodli probudit z umělého spánku. Když ho odpojili od dýchacího přístroje, bylo jasné, že následky budou vážné – ochrnutí levé poloviny těla a předpoklad, že nikdy nebude schopen chodit, vnímat či samostatně jíst.
Rodina se však nevzdala. Po návratu domů začal boj o Radečkův život a budoucnost. Každý den se cvičilo podle Vojtovy metody, neúnavně se hledaly způsoby, jak ho stimulovat a podporovat v rozvoji. Byl to vyčerpávající proces, ale první pokroky přinášely obrovskou radost. Radeček dokázal nemožné – v roce a půl se postavil na nohy a začal chodit. Lékaři nevěřili vlastním očím, ale fyzický stav se díky usilovné péči rodiny stále zlepšoval. Mentální vývoj se však zastavil přibližně na úrovni 3,5letého dítěte.
Osmnácté narozeniny přivítal Radeček jako usměvavý mladík s láskou k životu. I když mentálně zůstává na úrovni malého dítěte, fyzicky je velmi zdatný. Miluje sport, především míčové hry, které ho naučil dědeček. Přestože nikdy nepochopí pravidla, sport ho naplňuje štěstím. Jeho nejoblíbenější hračkou je jojo, které dokáže zabavit na celé hodiny.
Život s Radečkem vyžaduje 24hodinovou péči, protože se neorientuje v prostoru ani čase a nikdy se nenaučí číst či psát. Přesto jeho přítomnost přináší rodině obrovskou radost. Jeho láska a neustálý úsměv jsou odměnou za všechny těžkosti. I když se rodina nikdy nedozvěděla, proč k onomu kolapsu došlo, naučili se přijímat život, jaký je, a společně čelit všem výzvám.
Radeček je důkazem toho, že i přes nepřízeň osudu lze najít sílu a radost. Celá rodina na něj může být právem hrdá, stejně jako na sebe za obrovský boj, který společně vybojovali.