Za běžných okolností se partneři festivalu dojednávají dlouho dopředu, ale v minulých dvou letech si doba vyžádala zcela jiné přístupy. Jak se stala Nemocnice Šumperk spolupracující organizací festivalu?
Byla to poněkud kuriózní situace, ale pro nás zároveň dosti vážná. Podzimní festival se vloni naštěstí vešel do covidové mezery, ale povinností pořadatelů bylo zajistit testování návštěvníků, pokud se nemohli prokázat jiným platným dokladem. Ve chvíli mírné bezradnosti jsme se obrátili na vedení Nemocnice Šumperk a oddechli si, když přišla kladná odpověď. Jsme za tu pomoc rádi. Kromě toho byl festival obohacen o kolorit dam a pánů oblečených ve „skafandrech“, kteří otestovali během festivalu stovku účastníků. Napadlo mne, že bychom takto nastartovanou spolupráci mohli proměnit v partnerství i v dalších letech. Po vstřícné reakci vedení nemocnice probíhají aktuálně jednání o formě této spolupráce.
Mnoho příznivců bluesové muziky se dodnes dohaduje, v čí hlavě se zrodila první myšlenka na uspořádání festivalu. Můžeme tu záhadu objasnit?
První myšlenka se objevila v roce 1995 a přinesla ji produkční domu kultury Petra Matysová. Velmi mladá dívka, která měla ráda bluesovou muziku. V první chvíli jsem to bral spíše jako jeden z mnoha nápadů, které se nakonec neuskuteční, a moje reakce byla vlažná. V té době jsme pořádali jazzový festival, který skomíral na nedostatek zájmu. Ne tak nadšení Petry Matysové, které gradovalo. Zkusili jsme tedy uspořádat bluesový festival ve velmi skromné jednodenní podobě. K všeobecnému překvapení byl přijat velmi pozitivně, přišlo asi dvě stě padesát nadšenců, kteří vytvořili novou a úžasnou atmosféru. Zkrátka úspěch, který rozhodl o tom, že budeme pokračovat. Petře Matysové se podařilo následně oslovit renomovaného hudebního publicistu Ondřeje Bezra, který v té době sotva věděl, kde se nachází Šumperk, a už vůbec nevěděl, co se po něm vlastně chce. Na první ročník přijel jako novinář, po dvou letech jsem mu nabídl „veledůležitý“ post dramaturga. Nabídku nakonec přijal a zůstal. Po odchodu Petry jsem přebral její roli a třetím hráčem týmu se zanedlouho stal Štěpán Suchochleb, dodnes nepostradatelný pro veškerou komunikaci spojenou hlavně s americkými kapelami. To byly zásadní momenty, které rozhodly o dalším osudu festivalu.
Kdy nastal onen „zlom“ a festival se stal opravdu slavným nejenom u nás, ale i v okolních evropských státech? A jeho věhlas se dostal až do Spojených států…
Těch zlomových okamžiků bylo více. Prvním byl již třetí ročník festivalu, kdy se nám podařilo získat prvního „originálního“ amerického bluesmana s africkými kořeny. Přijel Johnny Mars. V následujících letech se účast amerických bluesmanů stala běžnou a již při desátém výročí jsme si říkali, kam ještě budeme stoupat? A tato otázka se pak opakovala s téměř železnou pravidelností. Další vlnu expanze, která tentokrát směřovala mimo Šumperk, jsme naplánovali na 15. ročník a připravili několik satelitních koncertů. Zpočátku se zdálo, že je to dobrá cesta. Pak jsme ale zjistili, že ve třech dnech, kdy se koná festival, jsou všichni vyznavači bluesové hudby nejen z Česka, ale i ze Slovenska a částečně i Polska, v Šumperku. Proto jsme nakonec navázali koncertem v polském Chorzowě v neděli, až po skončení šumperské části. Dalším milníkem bylo pro nás v roce 2019 udělení ceny „Keeping the Blues Alive Award“, pro kterou jsme si jeli do Memphisu v USA. Cena se uděluje za šíření blues v jakékoli podobě a pomohla naší propagaci a známosti nejenom v České republice. I díky ní jsme se stali členy Evropské bluesové asociace a jsme propojeni s festivaly v Dánsku, ve Švýcarsku a v Polsku. Jednou za dva roky se koná Blues Challenge, letos se bude koncertovat v Malmö a vítězná kapela bude hrát právě na našem festivalu. Se stoupajícím věhlasem festivalu se o účast ucházelo stále více domácích a dnes i středoevropských kapel. Proto přišel na svět ještě mladší bratr, pojmenovaný Blues Aperitiv, který je jakousi kvalifikací na hlavní listopadové koncerty. Z něj postoupí nejlepší dvě kapely vybrané jak odbornou mezinárodní porotou, tak i posluchači.
Které vystoupení vám utkvělo v paměti? Ať už bylo nejlepší, nejzajímavější, nejbizarnější nebo mělo nejlepší atmosféru v sále? Kdo byl zatím největší hvězdou festivalu?
Určitě již zmíněný Johnny Mars, první Afroameričan festivalu. Pak úžasný americký kytarista Johnny Winter, to bylo opravdu velké představení. Také trochu do gospelu laděná zpěvačka Lizz Wright. Kuriózní a nelehkou příhodu jsme zažili s další hvězdou festivalu Jamesem Cottonem. To, že potřeboval dvě sedadla v letadle, bylo to nejmenší. Po příletu zjistil, že nemá zavazadla. Koupit oblečení jsme zvládli celkem v pohodě. Jenže v kufru, který putoval světem neznámo kde, měl také léky na astma, potřeboval dialýzu a úplně nejhorší bylo, že nedorazily ani jeho foukací harmoniky, které se nedají, vůbec v tak krátkém čase, pořídit. Zdravotní problémy jsme zvládli díky ochotným šumperským lékařům a lékárníkům. Koncert pak zachránil slovenský bluesman Boboš Procházka, který své vzácné nástroje Jamesi Cottonovi dokonce daroval. Takže nakonec vše dopadlo dobře, posluchači vůbec nic nepoznali, my jsme otřeli zpocená čela a šli na „panáka“. Podobné drama se odehrálo loni v doprovodném programu v kině, kdy jsme k osmdesátému výročí narození Boba Dylana objednali film, který ovšem dorazil doslova několik hodin před promítáním a bylo třeba ho opatřit českými titulky. Zvládli jsme to opravdu za minutu dvanáct.
Festival vnímají posluchači samozřejmě hlavně prostřednictvím vystupujících kapel. Ale již dlouhá léta stojí za festivalem a jeho organizací mnoho lidí, kteří nejsou přímo na pódiu vidět.
Tak to je s každým festivalem. Divák či posluchač přijde a chce vidět a slyšet kvalitu, kterou očekává. Samozřejmě právem. Málokdo si uvědomí, kolik úsilí musí být vloženo do přípravy, aby vše proběhlo hladce. O programu se vyjednává měsíce a někdy i roky dopředu. Oslovíme desítky zahraničních renomovaných agentur a kapel, abychom se nakonec dohodli s deseti, které přijedou. Následně musíme sladit kvalitu, finanční
možnosti a logistiku. O výběr kapel se stará již zmíněný Ondřej Bezr, o vyjednávání a logistiku Štěpán Suchochleb a ten zlý na konci, kdo jim kazí náladu finančními limity, jsem já. Kromě toho se ale kolem festivalu pohybují desítky dalších lidí. Tlumočníci, fotografové, hostesky, řidiči, moderátoři, catering a mnoho dalších. Nelze všechny vyjmenovat, ale obdiv a poděkování patří všem, kdo zestárli společně s námi a s festivalem a jsou u toho již od prvních ročníků, i těm, kteří se přidávali k organizaci postupně.
Kdybyste se mohl na chvíli zasnít, zapomenout na finanční náklady festivalu. Kdo by na něm určitě neměl chybět?
(Smích...) Existuje takzvaný „Bezří seznam“, tedy seznam hudebníků, které bychom v Šumperku rádi uvítali. Jeho autorem je dramaturg festivalu Ondřej Bezr. Výčet je dosti dlouhý a je krásné, že jsme zde již některé hráče a kapely měli. Zatím spíše ze spodní poloviny seznamu, na jeho vrcholu jsou opravdové superhvězdy. Možná, kdyby se našel další sponzor, tak spolupráci rádi uvítáme a superhvězdy pozveme. V „reálu“ je to tak, že jednáme ve značném předstihu se zhruba šedesáti kapelami, z nichž nakonec přivezeme do Šumperka dvanáct, kdy zvažujeme poměr kvality a finančních možností.
Když se probudíme ze snu… Jaké jsou reálné představy o dalším směřování festivalu?
Už v současné době a v posledních letech má festival takovou kvalitu, že musí být obtížné stoupat výš. V letošním roce chystáme ve spolupráci a za finanční podpory velvyslanectví USA úplnou novinku s názvem Blues Alive Tour. Bude se konat v sedmi městech Česka a Polska. Kromě hudebních vystoupení budou pořádány i bluesové interaktivní dílny, kde budou moci být místní muzikanti v kontaktu s hvězdou této tour Jontaviousem Willisem. Budou spolu moci hrát i diskutovat o zákoutích bluesové hudby. Součástí akce bude také putovní výstava o kořenech a počátcích blues, ze kterého pochází mnohé další hudební žánry. S místním muzeem rovněž připravujeme trvalou expozici o historii festivalu v Šumperku. Festival bude letos také expandovat na další pódium, které bychom rádi postavili v Pavlínině dvoře. Tam by se také měl odehrávat následný jam session. Festivalové akce pořádáme i v knihovně, kině, H-Clubu a klášterním kostele. Jsme rádi, že festivalovou atmosférou žije celé město.
Na jaký program v letošním roce posluchače blues a všechny, kdo mají rádi atmosféru festivalu, pozvete?
Letošní festival se uskuteční 17. až 19. listopadu. Program právě dokončujeme. Ale již teď víme, že hvězdami letošního festivalu bude Poppa Chubby, americký kytarista širokého žánrového záběru. V Šumperku bude poprvé, na rozdíl od další hvězdy, kterou je srbská blues-rockerka Ana Popovic. Tu si vyžádalo publikum, proto se do Šumperka vrací. Další podrobnosti i s informacemi a ukázkami hudby najdou zájemci na našich stránkách www.bluesalive.cz