Bylo rozhodnutí přivést do ulic Šumperka veřejné běžecké závody spontánní, nebo zrálo delší dobu?

Sešlo se několik impulzů v krátké době najednou. Velkou inspirací pro nás byly podobné běhy, které se pořádaly v partnerských městech Bad Hersfeldu, Nyse i Mikulově. Myslím, že to bylo někdy v roce 2017, kdy jsme jeli z Nysy s jedním z atletů, Honzou Kosteckým, a já se zeptal, jestli něco podobného neuspořádáme v Šumperku. Honza měl v hlavě stejnou myšlenku. Mnoho výborných běžců jezdilo závodit do partnerských měst, vozili vítězství a medaile. Kromě toho se ptali i přátelé z partnerských měst, kdy budou moci závodit v Šumperku. Po nějakém čase jsem si na rozhovor s Honzou vzpomněl, oslovil jsem ho a spolu jsme to rozjeli. Později se k nám přidali ještě Michal Kleštinec a Antonín Linet, tehdejší kolega z oddělení na radnici. Pravidelně nám pomáhají také moji bývalí kolegové z radnice.

Jaké jste si dali na počátku cíle? A podařilo se je naplnit?

Ještě bych chtěl zmínit, že z mnohých průzkumů, ve kterých byl položen dotaz, co v Šumperku chybí, vycházel jednoznačně nějaký větší sportovní podnik pro širokou veřejnost. Naším cílem tedy od samotného začátku bylo nabídnout spíše alternativu opravdovým běžeckým závodům. Chtěli jsme vytvořit motivační prostředí pro ty, kdo již běhají a chtějí si vyzkoušet svoji výkonnost, ale také přivést a motivovat k běhání všechny, kdo by chtěli začít. Důležitou součástí plánu bylo zapojení dětí a mládeže, opět i těch, kdo nejsou závodníci v oddílech, ale rádi se hýbou, a pokud by jim běhání šlo a bavilo je, tak je přivést k pravidelnému sportování. Proto je také pro děti od samotného počátku registrace zdarma. Myslím, že se nám všechny záměry daří naplňovat. Máme krásnou spolupráci se školami a za všechno nakonec hovoří stovky běžců, kteří se každoročně postaví na start závodu.

Organizace takových závodů nebude zřejmě úplně jednoduchá záležitost. Zvenčí to vypadá jednoduše: přijdeme, zaběhneme, dostaneme ceny a jdeme spokojeně domů. Jak probíhá příprava a kolik lidí se nakonec na organizaci podílí?

Každý ročník nám zabere asi 1,5 roku. To znamená, že když se blíží závod 2026, tak už pracujeme na ročníku 2027. Základní model už je usazený. Registrace závodníků, příprava tratě, spolupráce s policií státní i městskou, zdravotní zabezpečení a nakonec příprava tratě a úklid. Nejvíce práce jsme měli s prvními ročníky. A když se zaběhly, museli jsme změnit tratě z důvodů rekonstrukce komunikací v centru města. Ale přesun k obchodní akademii a hotelu PERK se nakonec ukázal jako dobré řešení a už tam zůstaneme. Je zde větší prostor a lepší zázemí. Hlavním organizátorem je Šumperský běžecký spolek, který letos doplní další zkušený organizátor dlouhých běhů Honza Gregar. Při samotném závodě pak potřebujeme třicet dobrovolníků pro postavení a zabezpečení tratě. Další nadšené kolegy hledáme, tak kdyby se chtěl někdo přihlásit, pište, volejte.

Jak jsou pro běh Šumperkem stanoveny kategorie?

Hlavní závod měří deset kilometrů, samozřejmě se hodnotí zvlášť muži a ženy. V cíli vyhlašujeme tři nejlepší. Další věkové kategorie dospělých jsou po deseti letech věku. Nejvyšší je od šedesáti let výše. Dětské kategorie jsou od šesti let po dvou letech, chlapci a děvčata zvlášť, a pro předškoláčky rovinka za doprovodu rodičů. Hodnotíme také školní družstva, chceme namotivovat co nejvíce dětí. Bližší informace najdou všichni na našich stránkách.

Organizace závodu a jeho zajištění bude vyžadovat nejenom lidské úsilí, ale také nesou finanční náklady.

Do roku 2024 jsme pořádali běh jako zaměstnanci města. Od roku 2024 přešla organizace na naši neziskovku. Jako zapsaný spolek můžeme žádat o podporu z veřejných rozpočtů, podporují nás město Šumperk a Olomoucký kraj. Máme také podporovatele ze soukromé sféry v čele s Nemocnicí Šumperk a skupinou MAPO. Obě organizace jsou s námi od začátku a jejich podpora je pro nás nepostradatelná, velmi si toho vážíme.

Nakonec se samozřejmě musím zeptat na Vaše osobní sportovní zázemí, jak to je se sportem u Vás doma?

Možná vás překvapí, že jsem dříve nijak organizovaně nesportoval, ani moje rodina nemá sportovní tradici. Ale asi před deseti lety jsme začali běhat s mým tatínkem a velmi nás to bavilo. Po menším problému s kolenem, které mi opravil MUDr. Psotka, jsem nyní definitivně přestoupil na kolo, kterému se teď celkem intenzivně věnuji. Již dříve jsem se zúčastnil několika bikemaratonů, také jsme letos na přelomu července a srpna s kolegou Michalem Kleštincem zajeli na kolech do Polska k Baltu na bikepacking. Ujeli jsme 700 km za čtyři dny. Děti se věnují volejbalu a baseballu a ve sportovních aktivitách hodláme pokračovat stejně jako v pořádání ŠumpeRUNu, bude-li o něj zájem.

Foto: Václav Horníček - Socialpool