„Většina lidí si pod pojmem bezpečnostní manažer představí někoho, kdo sedí u počítače a sleduje kamery. Realita je ale mnohem pestřejší,“ říká Jan Stejskal. Jeho práce podle něj stojí na dvou základních pilířích. „První je fyzické zabezpečení areálu, kamerové systémy, vstupy do budov, dopravní obslužnost nebo spolupráce s externí bezpečnostní službou. Druhou část tvoří krizové řízení, tedy příprava postupů pro mimořádné situace, a koordinace se složkami IZS.“ Specifikem nemocničního prostředí je podle něj především to, že nemocnice musí zůstat otevřená a dostupná 24 hodin denně. „Musíme hledat rovnováhu mezi otevřeností vůči pacientům a zároveň dostatečnou ochranou areálu. A právě to je asi největší výzva.“

Podobně rozmanitou práci má také technik BOZP a PO Ing. Ondřej Diblík. „Žádný den není stejný. Někdy strávím většinu dne v kanceláři nad dokumentací, školeními nebo řešením legislativních požadavků. Jindy jsem prakticky celý den v terénu při kontrolách pracovišť nebo auditech,“ popisuje. Právě pravidelná přítomnost přímo v provozu je podle něj zásadní. „Za stolem rizika nevidíte. Je potřeba mluvit se zaměstnanci, vidět běžný chod oddělení a vnímat provoz v reálných podmínkách. Často právě při běžné kontrole člověk odhalí drobnosti, které by v budoucnu mohly znamenat větší problém.“ Bezpečnost v nemocnici přitom zdaleka neznamená jen kontrolu hasicích přístrojů nebo únikových cest. „V nemocničním prostředí se potkává obrovské množství různých provozů, od operačních sálů přes technické zázemí až po administrativu. Každé pracoviště má svá specifická rizika a klíčem je systém a zapojení lidí přímo na pracovištích. Každodenní zodpovědnost začíná u vedoucích pracovníků, kteří jsou a musejí být první linií kontroly ve svém provozu,“ vysvětluje Ondřej Diblík.

Z pohledu pracovních úrazů řeší nemocnice nejčastěji poranění ostrými předměty. Jen za loňský rok jich evidovala 26. „Je to typické hlavně pro zdravotnický personál pracující s jehlami nebo chirurgickými nástroji,“ říká Ondřej Diblík. Objevují se ale také úrazy při manipulaci s pacienty nebo pády a uklouznutí. Velkou roli podle něj hraje pracovní tempo a únava. „Ve zdravotnictví lidé pracují pod velkým tlakem a často v psychicky i fyzicky náročných podmínkách. Některým situacím nelze úplně zabránit, ale správné návyky a dodržování postupů dokážou riziko výrazně snížit.“ Za důležité považuje také to, aby zaměstnanci nepřehlíželi zdánlivé maličkosti. „Spousta mimořádných událostí nevznikne jednou velkou chybou, ale kombinací drobných odchylek. Nepořádek na pracovišti, nevhodně vedený kabel nebo nepoužití ochranných pomůcek kvůli spěchu.“

Bezpečnost rozsáhlého areálu a každodenní výzvy

Areál Nemocnice Šumperk je rozsáhlý s mnoha pavilony a desítkami oddělení. Z pohledu bezpečnosti to znamená nutnost kombinovat více vrstev ochrany. „Bezpečnost nelze vyřešit jedním opatřením,“ vysvětluje Jan Stejskal. „Pracujeme s více úrovněmi zabezpečení, od perimetru areálu přes vstupy do budov až po citlivá místa, jako jsou serverovny nebo oddělení s omezeným přístupem.“ Důležitou roli hraje také externí bezpečnostní služba. Nemocnice spolupracuje se společností Sunix, jejíž pracovníci jsou v areálu přítomni nepřetržitě. „Přítomnost ochranky má velký preventivní efekt. Často pomůže problémům předcházet už jen samotná přítomnost uniformované osoby,“ popisuje Jan Stejskal. Bezpečnostní služba zároveň bývá první na místě při konfliktních situacích. Nejčastěji řeší agresivní pacienty nebo návštěvníky, neoprávněné vstupy či dopravní komplikace v areálu.

Právě doprava a parkování dnes patří mezi největší provozní témata nemocnice. „Areál je velmi specifický. Pohybují se v něm sanitky, zásobování, technika údržby, ale také pacienti po operacích, senioři nebo rodiče s kočárky,“ popisuje Jan Stejskal. Situaci dlouhá léta komplikovalo také vlastnictví komunikací. „Většina pozemků patřila městu Šumperk, což výrazně omezovalo naše možnosti situaci řešit. Po odkupu pozemků nemocnicí se ale začaly dělat první důležité kroky: opravy komunikací, doplnění značení a nyní připravujeme komplexní obnovu dopravního značení v areálu.“ Největším problémem podle něj zůstává neukázněnost řidičů. „Opakovaně řešíme parkování na místech vyhrazených pro záchrannou službu nebo blokování průjezdů.“

Cvičení krizových situací

Nemocnice se pravidelně připravuje i na krizové situace. V loňském roce proto proběhla dvě rozsáhlá cvičení složek IZS. První bylo zaměřeno na přítomnost aktivního střelce v areálu nemocnice. „Cvičení vedla Policie ČR a nemocnice poskytla prostory i figuranty. Policisté si mohli vyzkoušet zásah v reálném nemocničním prostředí, které je velmi specifické,“ vysvětluje Jan Stejskal. Druhé cvičení simulovalo příjem pacienta s vysoce nakažlivým onemocněním. „Zapojily se všechny složky IZS. Hasiči prováděli dekontaminaci, záchranná služba spolupracovala na péči o pacienty a policie zajišťovala perimetr,“ popisuje. Podle něj jsou podobná cvičení nenahraditelná. „Každá složka funguje skvěle samostatně. Ale ve chvíli, kdy musejí policie, hasiči, záchranáři a nemocniční personál spolupracovat v reálném čase, ukáže se, jak důležitá je souhra a komunikace.“

Že nejde jen o teoretické scénáře, ukazuje i situace z letošního března. Nemocnice tehdy čelila anonymní výhrůžce bombovým útokem. „Pacient telefonicky žádal předepsání léků na spaní. Po odmítnutí začal vyhrožovat, že nemocnici vyhodí do povětří,“ vzpomíná bezpečnostní manažer. Nemocnice okamžitě kontaktovala policii a díky rychlé spolupráci i bezpečnostním systémům se podařilo pachatele během několika hodin dohledat a zadržet. „Mezi telefonátem a zadržením pachatele bylo pět velmi intenzivních hodin. Právě v takových chvílích se ukazuje, proč je důležité mít funkční bezpečnostní systémy a nastavené krizové postupy.“

Poslední cvičení nemocnice absolvovala na konci dubna. „Představte si, že nemocnice během krátké chvíle přijme velké množství zraněných najednou. Dopravní nehoda, průmyslová havárie nebo jiné mimořádné události. To jsou situace, na které musí být nemocnice připravena, a právě to řeší traumatologický plán,“ vysvětluje Jan Stejskal. Cvičení tohoto druhu je organizačně velmi náročné a vyžaduje koordinaci všech složek IZS. Pro simulaci reálné situace byla propojena dvě samostatná cvičení do jednoho scénáře. Výbuch nelegální varny drog, kdy na místě zasahovali hasiči, záchranáři i policie. Z místa fiktivní havárie pak byli do nemocnice převezeni figuranti jako zranění. „Je potřeba synchronizovat příjezd záchranné služby, třídění a péči o zraněné, kapacity jednotlivých oddělení, komunikaci s vedením nemocnice a souběžné zajištění standardního provozu pro ostatní pacienty. Výsledek stál za to, cvičení přineslo konkrétní poznatky, které teď zapracováváme do interních postupů,“ doplňuje Jan Stejskal.

Význam pravidelných kontrol a nácviků potvrzuje i Ondřej Diblík. Jako příklad uvádí nové záložní dieselagregáty nemocnice, které slouží jako náhradní zdroj elektrické energie při výpadku proudu. „Každý měsíc provádíme jejich testování. Při jednom z pravidelných testů se podařilo odhalit technickou závadu, která by při skutečném výpadku mohla způsobit problém při nastartování jednoho z agregátů,“ popisuje. Díky tomu bylo možné závadu včas odstranit. „Přesně proto se tyto kontroly dělají, aby se případné problémy zachytily ještě před krizovou situací.“

Oba se shodují, že bezpečnost v nemocnici nestojí jen na technologiích nebo bezpečnostních pracovnících. „Bezpečnost není práce jednoho člověka. Je to sdílená odpovědnost všech, kdo se v areálu pohybují,“ říká Jan Stejskal. Podobně to vnímá i Ondřej Diblík. „Každý zaměstnanec by měl mít v hlavě jednoduchou zásadu: pokud vidím riziko, neobcházím ho a nemlčím o něm. Bezpečnost je věcí nás všech.“