Celý rok 2021 jsem během své roční pracovní neschopnosti docházela na rehabilitaci doléčovat pravé rameno, omezeně pohyblivé po dvou operacích. Pracuji v naší nemocnici jako instrumentářka na centrálních operačních sálech. Ruce jsou můj pracovní nástroj, a abych mohla své povolání nadále vykonávat, bylo potřeba nehybné a bolestivé rameno řádně rozcvičit.
Rehabilitovala jsem celý loňský rok 2021, takže dost dlouho. Chtěla bych moc, moc, moc poděkovat všem zaměstnancům rehabilitace za jejich nepolevující práci, ochotu, vstřícnost, laskavost, trpělivost, úsměvy, hezká slova a tak důležité povzbuzení v časech, kdy to prostě nešlo dál a výsledky se lepšily opravdu jen pomalu. Moc si vás vážím, jste opravdu profíci a srdcaři, kteří svou práci mají rádi. Jmenovitě bych chtěla vyzdvihnout bývalého primáře Rudolfa Ditmara, který se mě ujal ještě před operací, paní primářku Jitku Krejčí, která mě léčila dál, vždy mě vyslechla, byla milá a řídila mou další léčbu. Individuální cvičení se mnou celou dobu absolvovala báječná fyzioterapeutka Blanka Francová. Děkuji Blani, že jsi se mnou zvládla těch 11 měsíců, i když to byla náročná dřina, a že s tebou můžu „makat“ dál... Taky s několika dalšími fyzioterapeutkami jsem měla možnost cvičit, všechny byly taktéž úžasné, včetně Kamily Třetinové, u které jsem cvičila v poslední sérii. Děkuji všem sestřičkám, které se za dobu mé rehabilitace prostřídaly na elektroléčbě, magnetu. Děkuji sestřičkám, sanitářkám a masérkám z vodoléčby a bazénu, sestřičce Evě Benyové za aplikaci kombinované terapie a laseru (což mi přineslo úžasnou úlevu od bolesti), sestřičce Hance Hrabalové za bezbolestnou aplikaci injekcí v době, kdy bez nich prostě cvičit nešlo, a moc milé, hodné a ochotné sestřičce Marušce z recepce za vše. Nelze vyjmenovat každého jednotlivě, už teď to je dlouhé jako poděkování při předávání Oscarů a nikdo to nejspíš nebude chtít číst... Naprosto všichni, i ti, které tu jmenovitě nevypisuji, byli moc fajn a zůstali i v téhle složité době lidští, chápaví, příjemní a usměvaví. Když člověku není nejlíp, pak právě tohle více vnímá a váží si toho...
Milá rehabilitace, vděčím vám za rozcvičenou pravou ruku a přesně po roce se vracím do práce. Hurááá! Jsem ráda, že i při práci můžu s rehabilitací u vás dál pokračovat. Ještě bych ráda oficiálně poděkovala svým kolegyním z centrálních operačních sálů, které za mě po celý rok ke svým směnám braly a sloužily ještě i mé služby.
Díky moc!!!! Alena Kluková
Paní Alenu začalo úplně obyčejně bolet pravé rameno, potom se ale bolest přesunula do celé ruky. Trvalo to asi od listopadu roku 2020 a celý následující prosinec. „Znáte to, padesátka na krku, tak si řeknete: To je stáří, Alenko…,“ směje se paní Kluková. Navíc bylo před Vánoci a doma ji čekala spousta povinností. V práci měla vypsané služby a zrovna na ni vyšly „pracovní Vánoce“. Bolest ruky byla opravdu velká. Paní Alena ale nechtěla jít na „neschopenku“ a nechat v tom kolegyně. Tak to řešila analgetiky, mastičkami, jenže už nemohla ani pracovat a v noci spát. Rozhodla se navštívit ortopeda a dozvěděla se, že má zánět dlouhé hlavy bicepsu a poměrně slušnou rupturu rotátorové manžety. To všechno z přetěžování pravé poloviny těla. Žádný úraz, prostě obyčejná únava „materiálu“. Následovala operace. Po ní zjištění, že svaly okolo nejsou zcela v kondici. Paní Kluková dostala na šest týdnů ortézu a začala rehabilitovat. Usilovně se snažila cvičit. Cvičení šlo ale hodně pomalu a bylo velmi bolestivé. Paní Alena se neobešla bez silných analgetik. Následovala ještě jedna operace a po ní další cvičení. Celé to trvalo rok. „Ještě teď chodím při práci cvičit a jsem velice ráda, že můžu. Na rehabilitaci jsou fakt skvělí. Moje kolegyně za mě rok makaly, takže i jim opravdu patří velké díky!“