Vysvětlíte nám, proč „prominentní“ pacientka kožního oddělení?
Je to jednoduché, protože biologická léčba není určena pro každého. Já měla to štěstí, že je pro mě vhodná. Díky ní jsem se vrátila do běžného života.
Kdy se u vás lupénka projevila?
Jsou tomu asi čtyři roky, co jsem se se zánětem průdušek dostala do Odborného léčebného ústavu Jevíčko. Odjížděla jsem s tím, že tam budu měsíc. Moje léčba se ale neustále prodlužovala, nakonec jsem zůstala měsíce dva. Samota, odloučení od rodiny a potřeba tak dlouho setrvat pod lékařským dohledem ve mně vyvolaly silné psychické problémy. Tak moc jsem chtěla domů, že jsem se jednoduše „složila“. Do této chvíle jsem nevěděla, že nějaká lupénka vůbec existuje. Dva měsíce po návratu z léčebného ústavu domů jsem se celá osypala. Za spouštěč tohoto onemocnění považuji jednoznačně stres a enormní psychickou zátěž.
Jak jste se dostala právě do naší nemocnice?
Do Nemocnice Šumperk jsem se dostala na základě doporučení svého kožního lékaře. Na lupénku mi nezabíralo nic, žádné masti, ani jiná léčba. Dva týdny jsme ležela na kožním oddělení. Lékaři mi zkoušeli pomoci léky, mastmi, ozařováním, bylo to ale čím dál horší. Na podzim roku 2019 jsem na sobě neměla kousek zdravé kůže. Na základě toho se paní primářka Veronika Paťavová rozhodla zažádat o biologickou léčbu. Vyřizování, schvalování léčby, řada vyšetření a kontrol trvaly až do března roku 2020, kdy jsem biologickou léčbu podstoupila poprvé.
Jak jste se po první aplikaci cítila?
Po první injekci to byla doslova „bomba“. Neskutečně se mi ulevilo. Všechny fleky začaly mizet. Od této první aplikace jsem začala chodit každý měsíc na dvě injekce do stehna a pravidelnou kontrolu. Na každé kontrole proběhlo detailní nafocení celého těla, které slouží k porovnání účinnosti léčby. Nyní jsem si schopna injekce píchnout sama, sestřička mě to naučila. Do kožní ambulance docházím pouze na kontroly jednou za tři měsíce.
Má biologická léčba nějaká svá pravidla?
Pokud jsem začleněna do biologické léčby, nemohu jen tak podstoupit nějaký zákrok. I sebemenší trhání zubů musím mít zkonzultováno se svým ošetřujícím lékařem z kožního oddělení. Měla bych absolvovat totální endoprotézu kolene, ale vzhledem k aktuální pandemii to není možné. I v tomto případě bude muset ortoped komunikovat s mým kožním lékařem. Musím udržovat zdravou životosprávu, která má na toto onemocnění také částečný vliv.
Do jaké míry vás onemocnění lupénkou omezovalo?
Lupénka šíleně svědí, až bolí. Loupala jsem se po celém těle. Velice mě omezovalo oblečení, především švy na něm. Nesnesla jsem na sobě nic, co mělo gumu, takže ani spodní prádlo. Když to bylo možné, chodila jsem bez něj. Nejlepší byly volné letní šaty, prostě oblečení bez švů. Lidé se na mě mnohdy dívali skrz prsty, hnusilo se jim odlupování kůže. Svléknout se do plavek bylo pro mě nemyslitelné. Nezdá se to, ale fakt, že se vám loupe kůže na těle, způsobuje i sekundární zdravotní problémy. Protože jsem měla lupénku úplně všude, začala jsem mít i problémy se sluchem. Všechno toto zmizelo díky biologické léčbě. Na kožním oddělení ze mě mají radost. Jsem čistá, bez jediného náznaku lupénky.
Velké poděkování patří nejen paní primářce MUDr. Veronice Paťavové, ale také paní doktorce MUDr. Ivaně Strouhalové, se kterou vše potřebné konzultuji i mimo ordinační dobu.