Pane doktore, co konkrétně Vás přivedlo do Nemocnice Šumperk?
Hledal jsem pracovní místo na pediatrii v dojezdové vzdálenosti od Olomouce, kde jsem chtěl po škole nadále bydlet. Na Šumperk jsem popravdě zpočátku nepomýšlel, ale pak jsem šťastnou náhodou na Facebooku narazil na příspěvek tamní dětské lékařky, že shánějí nové posily. Z jejího doporučení jsem měl dobrý dojem a následné setkání s paní primářkou a férové jednání, které zdaleka není samozřejmostí, mě v něm utvrdily.
Myslím, že asi každý absolvent medicíny stojí po skončení studia před poměrně těžkou volbou, kdy se musí rozhodnout, kterému oboru se nakonec bude věnovat. Proč jste se nakonec rozhodl pro pediatrii?
Definitivně jsem se rozhodl až během 5. a 6. ročníku. Během studia mi bylo sympatických více oborů, u všech jsem však nakonec našel nějaké „ale“. Pediatrie byla jediným odvětvím, v němž mě přes všechna její známá úskalí nic neodradilo. Nejvíc se mi na ní líbí možnost příznivě ovlivnit někdy i celý život pacienta, lékařský úspěch a vynaložené úsilí zde může mít opravdu dlouhodobý dopad, v čemž vidím obrovský smysl a motivaci k poctivé práci. Navíc děti si za svůj zdravotní stav prakticky nikdy nemohou samy a nemůže být pochyb o tom, že si naši maximální péči vždy zaslouží.
Absolventi medicíny také často přemýšlí, kam po skončení studia zamířit. Zda do fakultní nemocnice nebo do menší nemocnice. Proč jste nakonec zvolil druhou variantu?
V menší nemocnici je absolvent do plného pracovního procesu, včetně služeb, zařazen mnohem rychleji, je veden k samostatnosti a setká se s mnohem větším spektrem diagnóz než na specializovaných pracovištích, čímž získá do budoucna cenný všeobecný přehled a jakousi „univerzálnost“, na které potom může stavět případné hlubší vzdělávání. A co je pro mě nesmírně důležité, v menší nemocnici máte větší šanci dostat se do přátelského kolektivu, který vás podrží, pomůže v těžkých začátcích, a kam se budete moci těšit. Nemluvě o tom, že chování, nálada a soudržnost zdravotnického personálu přímo ovlivňuje pocity a spokojenost pacientů, o které jde v první řadě.
Předpokládám ale, že během studia medicíny jste v rámci praxe absolvoval stáž i na klinikách velké fakultní nemocnice. Nakolik se její prostředí liší od menší nemocnice okresního typu?
Zásadní rozdíl spočívá v tom, že fakultní nemocnice nezahrnuje pouze péči o pacienty, ale ve spojení s lékařskou fakultou představuje centrum vědy a vzdělávání jak budoucích, tak hotových lékařů. Ti jsou však v příliš silné početní převaze proti už tak zaneprázdněným školitelům, než aby se dalo hovořit o jejich kvalitní a intenzivní průpravě. Volba fakultní nemocnice je jednoznačně vhodná pro absolventy, kteří mají zájem o vědecko-pedagogickou činnost či lékařský obor, který třeba menší nemocnice vůbec neprovozuje. Naopak v oborech, kde potřebuje začínající lékař bez konkurenčního boje s ostatními rychle nabýt praktické a manuální dovednosti, je vhodnější sáhnout po okresním pracovišti. Za první týden v práci jsem udělal více krevních odběrů než za celých 6 let studia a když jsem líčil kolegům z větší nemocnice, že provádím samostatně screeningové ultrazvuky novorozencům a po třech týdnech mě posadili k lumbální punkci, odmítali tomu věřit.
Může se mladému lékaři dostat od nemocnice okresního typu stejného zázemí pro přípravu na atestaci jako od fakultní nemocnice?
K získání atestace je mimo jiné třeba absolvovat některé stáže ve fakultní nemocnici, takže se tam nakonec alespoň na chvíli podívá i lékař, který má mateřské pracoviště na okrese. Úskalím může být menší ochota okresních nemocnic tyto stáže v předepsaných termínech umožňovat, respektive financovat, to však není případ Nemocnice Šumperk. Pokud jde o požadované počty výkonů a klinické zkušenosti, ve svém případě jsem za menší nemocnici rád.
Velké téma jsou určitě i kvalifikační dohody, které požadují právě menší nemocnice. Jak na tyto dohody jako mladý lékař nahlížíte?
Na kvalifikační dohodu bych osobně nikdy nepřistoupil, při nástupu jsem nic takového podepsat nemusel. Zaměstnavatel si má získat a udržet zaměstnance příznivými pracovními podmínkami, které nastolí, nikoli nátlakem v podobě hrozících sankcí v případě, že se lékař z jakéhokoli, a to třeba i závažného osobního důvodu, rozhodne pracovní poměr rozvázat. Samozřejmě chápu složitou situaci zaměstnavatelů ve stavu ohromného nedostatku zdravotnického personálu, ale podobné praktiky podle mě nejsou řešením, naopak podrývají důvěryhodnost pracoviště a většinu potenciálních zájemců odradí.
Jak konkrétně se Vám v Nemocnici Šumperk pracuje. Jaký je nemocnice z pohledu mladého lékaře zaměstnavatel?
Za první půlrok strávený v nemocnici mohu říct, že své volby nelituji a podruhé bych se rozhodl stejně. Jsem stále v kontaktu s přáteli z vysoké školy, samozřejmě si sdělujeme své dojmy a zatím jsem nenašel nikoho, s kým bych si pracovní místo vyměnil. Ať už se jedná o zmíněný kolektiv včetně nebývale profesionální a zároveň lidské paní primářky, rozmanitost práce na oddělení, či pestrost samotného oboru. Pokud jde o postgraduální vzdělávání, stážemi na jiných odděleních před kmenovou zkouškou momentálně procházejí naše starší kolegyně a vidím, že to funguje dobře. Rovněž s komunikací s ředitelstvím a řešením formálních záležitostí mám zatím jen dobré zkušenosti.
Vraťme se teď do doby krátce po studiu. Co pro Vás jako pro absolventa medicíny bylo při nástupu do praxe nejtěžší?
Nejtěžší na tom všem je fakt, že absolvent lékařské fakulty je sice plný více či méně použitelných teoretických znalostí, ale pro reálný nemocniční provoz naprosto nepřipravený. První týdny jsem se s vypětím všech sil snažil pochytit lékařskou dokumentaci a neúprosnou všudypřítomnou administrativu, chod oddělení a organizaci práce. Pak teprve člověk postupně začne vnímat medicínskou stránku věci a osvojovat si odborné postupy zavedené na oddělení. Největší zdroj stresu pak představují četné noční služby. Ta první mě čekala pouhé tři týdny po nástupu, byť s fyzicky dostupným atestovaným lékařem. Všichni zkušení lékaři se však shodují na tom, že ve službách se naučili nejvíce, snažím se to tedy vnímat pozitivně.
Pokud si tento rozhovor čte nějaká medička či medik, kteří mají krátce před skončením studia a přemýšlí, kam nastoupit, co byste jim vzkázal? Máte pro ně nějakou radu, která by jim v rozhodování mohla pomoci?
O oddělení, které vás zajímá, si sežeňte reference přímo od lékařů, kteří tam pracují, osobně se setkejte s přímým nadřízeným, nechejte se provést oddělením, v nejlepším případě si tam již během studia domluvte praxi. Tak si nejlépe představíte, zda je to místo, kde byste chtěli následující roky trávit většinu svého času. A hlavně pamatujte, že vaše volba nemusí být konečná a to, že vyzkoušíte více oborů či oddělení, než najdete své místo, je naprosto v pořádku.