Čtvrtý ročník studia na lékařské fakultě byl pro Renatu Michálkovou rozhodující. Díky skvělému asistentovi, který se studentům věnoval a dokázal je nadchnout pro oční lékařství, se rozhodla vydat právě tímto směrem. Z jejího ročníku se zrodilo patnáct očních lékařů. Dnes se nám o takovém počtu může jenom zdát. Očních specialistů je jako šafránu, zejména v odlehlých regionech. Po studiích většina z nich zůstává ve větších městech, na klinikách nebo v ambulancích. Zanedbatelné procento z nich se věnuje mikrochirurgii.
Jak se posunul váš obor v porovnání s dobou, kdy jste začínala? Co považujete za největší průlom?
Posun v očním lékařství je opravdu velký. V roce 1989, kdy jsem jako mladá lékařka nastoupila, se například šedý zákal operoval jinou technikou, velkým řezem a odstraněním celé čočky bez implantace umělé nitrooční čočky. Pacient potom odcházel sice bez šedého zákalu, ale s deseti až čtrnácti dioptriemi v brýlích. Později se přestala provádět extrakce celé čočky, ale vzhledem k materiálu nitroočních čoček, tehdy se používaly tvrdé nitrooční čočky, zůstala k šití asi 6 mm ranka. Až s příchodem ultrazvukové metody (fakoemulzifikace), kdy se čočka rozdrtí a odsaje, a s příchodem měkkých nitrooční čoček, které se dají svinout do zavaděče s průměrem 2-2,4mm, se využívá vzhledem k velikosti rány bezstehová chirurgie. Měkká nitrooční čočka se v pouzdře následně sama rozvine. I přes velký pokrok v očním lékařství pokračuje vývoj především v hledání nových materiálů k výrobě např. akomodačních čoček. Také použití ultrazvuku, laseru, kamery a jiného přístrojového vybavení, které nám slouží k základnímu vyšetření včetně prevence, posunulo obor výrazně kupředu. Velmi jednoduchá a šetrná je v současné době také anestezie (znecitlivění) při operacích.
Co trápí vaše pacienty nejčastěji? Předpokládám, že s něčím jiným chodí častěji ženy než muži nebo například děti a senioři.
Nejčastější oční operací je jednoznačně operace šedého zákalu, který postihuje muže i ženy. Poměrně velkou skupinou pacientů jsou ti, které dispenzarizujeme (pravidelné sledování osob se specifickým rizikovým faktorem pro dané onemocnění) kvůli zelenému zákalu (glaukomu).
Je potěšující, že vzhledem k včasnému záchytu onemocnění dnes již nevidíme tak velké procento poškození zraku zeleným zákalem. Přispívají k tomu akce České glaukomové společnosti, kterých se také pravidelně zúčastňujeme. Nejznámější je asi “Světový den glaukomu”, který probíhá jednou ročně. V rámci této akce si může veřejnost i pacienti, kteří nemají svého očního lékaře, nechat změřit nitrooční tlak.
Naši ambulanci navštěvuje i velké procento pacientů s diabetem, kterým kontrolujeme oční pozadí. I zde platí, že je velice důležitý včasný záchyt počínajících diabetických změn na sítnici, protože jejich progrese může napáchat nevratné změny a pacienta dále hendikepovat. Je to také zpětná vazba pro diabetologa.
Další velice častou příčinou ztráty zraku je makulární degenerace, což jsou degenerativní změny přímo v makule (žlutá skvrna), které vedou k poklesu centrální zrakové ostrosti. Proto pacient vnímá periferii, ale má výpadek v centru zorného pole, což ho omezuje v běžném životě. Jak jsem již zmiňovala, častým problémem je šedý zákal, který má ale velice rychlé a elegantní řešení. V neposlední řadě jsou to takzvané refrakční vady, tedy vetchozrakost, krátkozrakost a dalekozrakost.
Je nějaká oční vada nebo onemocnění, které se vyskytlo až v poslední době?
Jednoznačně se zvyšují obtíže typu slzení a pálení očí. Jde to ruku v ruce s životním stylem. Neustálé sledování monitorů, obrazovek, telefonů a stále více pohybu v klimatizovaném prostředí vede k poruše slzného filmu například snížením frekvence mrkání. Díky tomu je potřeba slzný film obnovovat kapáním umělých slz.
U mladých lidí se častěji objevuje krátkozrakost, která také, mimo dědičnost, souvisí se zrakovou zátěží v dnešním technickém světě.
Co může poznat zkušený oční lékař pouhým pohledem do očí? Je oko skutečně okno do duše?
To je spíše filozofická otázka. My můžeme na první pohled poznat nejspíš to, že má pacient ječné zrno nebo zánět (smích). Více si troufáme sdělit až po důkladném vyšetření pacienta.
Jak vidíte budoucnost svého oddělení?
Letos náš tým posílila nová lékařka, takže jsme tu nyní ve třech. Samozřejmě bychom velice rádi přivítali ještě další posily. Pečujeme o pacienty nejen v ambulanci nemocnice, ale také v oční ambulanci v Bruntále, o kterou je nesmírný zájem. Co se týká přístrojové techniky, vzhledem k narůstajícímu počtu diabetiků bychom chtěli obnovit sítnicový laser. Ten je nutný k ošetření diabetických změn na sítnici a jejich sanaci. Což při dobré kompenzaci diabetu zajišťuje zabránění či zmírnění progrese nálezu a tím zachování kvalitního vidění po co nejdéle možnou dobu.
Co vás na vaší práci baví nejvíc?
Oko sice zabírá jen malou část těla, ale je to nesmírně důležitý orgán. Vždy se mi líbila mikrochirurgie a chirurgie. Proto jsem také zůstala pracovat v nemocnici. Baví mě široký záběr očního lékařství přes zmíněnou mikrochirurgii, práci v ambulanci, estetickou chirurgii v obličeji např. odstranění převislých očních víček apod. Ale hlavně mám vždy radost z dobrého výsledku práce, to potěší nejvíc.