Evropa i Česká republika se pozvolna vrací k životu, který bude jednou označován jako ten „po koronaviru“. Počty nově nakažených sice v celé Evropě klesají, ale velká část expertů očekává, že nákaza může na podzim opět udeřit. V současné době zdravotnický výzkum celého světa pracuje na vývoji léků a vakcíny proti novému typu koronaviru. Jednou ze správných cest se zdá být využití plazmy lidí, kteří COVID-19 prodělali a vytvořili si v krvi protilátky. Tato plazma pak může v budoucnosti pomoci lidem, jejichž organizmus by si s nemocí sám neporadil. Proto Nemocnice Šumperk požádala prostřednictvím sociálních sítí a sdělovacích prostředků případné dárce, aby se přihlásili.
K naší radosti je první z nich Eliška Tichá. Studentka, která nemoc prodělala a přišla nabídnout svoji krevní plazmu, aby zcela nezištně pomohla těm, kdo ji budou potřebovat.
Jak jste se dozvěděla o možnosti darování plazmy?
Odkazy z nemocnice k darování plazmy mi posílali přátelé. Potom na mě ale vyskočil odkaz na Facebooku, já jej automaticky rozklikla a spontánně se rozhodla, že do toho půjdu.
Proč jste se rozhodla stát se dárkyní krevní plazmy?
Je to pro mě jediná možnost, jak mohu v této nelehké situaci někomu pomoci. A také jsem opravdu zvědavá, jak to s mými protilátkami je, zda si je můj organizmus vytvořil a zda je jich dostatek.
Mnoho lidí v České republice se tím, že prodělali COVID-19 spíše tají, co si o tom myslíte?
Se strachem lidí jsem se u nás také setkala. Ve chvíli, kdy nákaza v Evropě vypukla, jsem byla právě v Londýně, kde pracuji a studuji. Když jsem si porovnala informace o postupu proti nákaze ve Velké Británii a u nás, rozhodla jsem se přicestovat domů, jevilo se mi to jako bezpečnější. Když jsem o koronaviru mluvila v Británii, tak si lidé mysleli, že panikařím. Jejich pohled na věc byl poněkud lehkovážný, oproti tomu, jaká opatření se zaváděla u nás.
Jak jste nemoc prožívala? Jak probíhala karanténa a jak jste byla v kontaktu s rodinou?
Paradoxem je, že jsem se nakazila už v Londýně. Myslela jsem si ale, že je to jen angína. Pak jsme měli možnost na výzvu české ambasády odcestovat domů. Byla jsem 14 dní v karanténě, pak šla na test a výsledek byl pozitivní. Měla jsem mnohé z popisovaných příznaků. Ztrátu chuti a čichu a k tomu cítila velkou únavu. Jediné, co jsem chtěla, bylo nějak přežít další den. Nemoc u mě trvala 45 dní, až po této poměrně dlouhé době byly testy negativní. Doma jsem v podstatě jenom ležela a čekala, až to mé tělo zvládne. Karanténu jsem dodržovala velmi přísně až do druhého negativního testu. Jsem moc ráda, že nedošlo k přenosu na žádného dalšího člena rodiny ani nikoho jiného z mého okolí.
Jaký vítr Vás zavál do Londýna a jaké jsou Vaše další životní plány?
Po třetím ročníku gymnázia jsem se rozhodla, že odjedu pracovat jako au pair do Anglie, také proto, abych si zlepšila angličtinu. Pak jsem se vrátila a odmaturovala na šumperském gymnáziu. V Anglii se mi velmi líbilo, proto jsem se po maturitě rozhodla studovat právě v Londýně. Stíhám školu i práci. Ale po ukončení studia se chci vrátit zpátky, mám k našemu kraji hluboký vztah.