Jak vaše trápení s klouby začalo?
Když se u mě projevily první potíže, vůbec mě nenapadlo, že by to mohly být ony kyčle. Nenapadlo to ani mého tehdejšího ošetřujícího lékaře. Ten mě dokonce léčil na ischias (zánět sedacího nervu). Jinému lékaři se to ale nezdálo a poslal mě na rentgen. No, a bylo to hned jasné.

V momentě, kdy jste se rozhodl situaci řešit, jste postupoval jak?
Nejdřív jsem se začal ptát známých, ti mi sdělili, že dostat se do pořadníku na totální endoprotézu není vůbec jednoduché. Navíc v dnešní době pandemie COVID-19, kdy se čekací lhůta z jednoho roku prodloužila na tři. Jednu kyčel jsem měl zdecimovanou úplně a druhou z poloviny. Na ortopedii Nemocnice Šumperk jsem se tedy nechal zapsat do pořadníku a obsadil jsem hezké dvoutisící místo. S myšlenkou, že budu třeba i roky čekat na nové klouby, jsem se smiřoval opravdu těžce. Bolest se stupňovala a má mobilita byla téměř nulová. Z ničeho nic mi před letošními Velikonocemi zavolali z ortopedického oddělení Nemocnice Šumperk. Sestřička mi sdělila nečekanou zprávu, uvolnilo se místo. Jestli chcete, můžete do týdne nastoupit k operaci. Nevěřil jsem vlastním uším. Neváhal jsem ani minutu a termín nástupu do nemocnice potvrdil. Vzápětí jsem si ale uvědomil, že potřebuji absolvovat řadu předoperačních vyšetření a vzhledem k nadcházejícím svátkům mám na vše pouze necelé tři dny. S plnou vervou jsme se s manželkou do vyřizování pustili. Všichni nám vyšli vstříc a jednotlivá vyšetření se nám podařilo do daného termínu zajistit.

Co následovalo po nástupu do nemocnice?
V nemocnici mi pan primář MUDr. Ján Debre sdělil, že buď mi vymění nyní pouze jednu kyčel a za půl roku druhou, nebo uděláme obě najednou. Hlavou mi proletělo, když už, tak už. Takže jsem šel do totální endoprotézy obou kyčelních kloubů najednou. Doma z toho byli všichni v šoku.

Měl jste z něčeho obavy? Na co se nejvíc těšíte po návratu domů?
Nejvíc se těším, až doženu vnučku! Nejhorší ze všeho mi přišel den nástupu do nemocnice. Celý den jsem jen seděl, koukal, čekal a emoce mě trhaly na kusy. To čekání je opravdu k nesnesení, ale v okamžiku, kdy mě odvezli na sál, to dostalo spád. Potom ani nevím jak, a už jsem byl zpět na pokoji. Personál se na mě usmíval a chtěl po mně, abych se po osmi hodinách od zákroku postavil. Oči jsem měl navrch hlavy, ale postavil jsem se a udělal pár kroků. Neuvěřitelné. Tohle jsem skutečně nečekal. Myslel jsem si, že si ze mě dělají legraci. Den ode dne se to zlepšuje. Všechen personál se mi věnuje, a to mi velmi pomáhá. Jsou velký, sehraný tým, plný profesionálů. Cvičím každé ráno nejen s fyzioterapeutem, ale taky několikrát během dne sám. Co chcete taky dělat celé dny na lůžku. Tak nelením a průběžně cvičím. Nyní mě čeká rehabilitace v lázních a potom manželka s kolem. Nemůže se dočkat, až se konečně zase spolu projedeme.