-
Jak jste dospěl k rozhodnutí obléci uniformu na celý život?
Do armády jsem se rozhodl vstoupit během základní vojenské služby, kterou jsem nastoupil až ve 22 letech. Když jsem se dostal k motostřeleckému pluku do Karlových Varů, viděl jsem, že armáda nefunguje dobře. Vojákům chybělo kvalitní zázemí, dobrý výcvik a především nebyl dostatek důstojníků, kteří by vojenskou základní službu organizovali. Cítil jsem potřebu něco změnit.
-
Vy osobně, ale i Vaši kolegové, jste mnohonásobnými dárci plazmy a darovali jste plazmu také v Nemocnici Šumperk. Najdeme nějakou souvislost ve vztahu voják – dárce plazmy?
Podle mého názoru není nic zvláštního na tom darovat krev nebo plazmu. V mém životě bylo několik momentů, které mne k dárcovství přivedly. Můj otec byl dárcem krve a zdůvodňoval to jednoduše – je to potřeba. Další impulz přišel ve chvíli, kdy jsem získal „řidičák.“ Tehdy platilo, že každý řidič by měl darovat krev, protože neví, kdy ji sám bude potřebovat. Když jsem potom sloužil v Brně, chodila dávat krev celá rota. Jako velitel ve Vyškově jsem motivoval nováčky nejdříve k darování krve a poté i k dárcovství kostní dřeně. Jsou to zdraví, mladí muži a mají proto velký potenciál pomoci ostatním.
-
Měl byste nějaký vzkaz pro lidi, kteří ještě nikdy krevní plazmu nedarovali, přitom jsou zdraví a ve všech ohledech dárcovství schopní?
To je jednoduché. Bez krve a plazmy nemohou nemocnice fungovat, nemohou úspěšně léčit pacienty. A hlavně nikdy nevíte, kdy budete krev nebo plazmu potřebovat. Osobně považuji dárcovství za samozřejmost.