Co je náplní práce ústavního psychologa?
Náplní práce psychologa v somatické nemocnici, nemocnici, která nemá psychiatrické oddělení, je velmi pestrá. Poskytuji péči nejen hospitalizovaným pacientům, ale také ambulantním klientům, které odesílají lékaři z jednotlivých ambulancí nemocnice. V případě hospitalizovaných pacientů se jedná především o krizové intervence. Tím mám na mysli například sebepoškozování u dětí, strach před operačním výkonem, úmrtí v rodině, úmrtí dítěte, týrání svěřené osoby, zneužití návykové látky a mnoho dalších. Pokud se bavíme o ambulantních klientech, zaměřuji se na různá témata: onkologická, endokrinologická, závislostí, diferenciální diagnostiky demence a jiné.
Jaký je rozdíl mezi prací ústavního psychologa a běžnou praxí?
Práce ústavního psychologa je běžná praxe psychologa ve zdravotnictví. Psychologie má však mnoho psychologických disciplín: vývojová, sociální psychologie a dalších šest základních oborů, dále jsou to aplikované obory, třeba psychologie dopravy, umění, školní psychologie a dalších asi devatenáct aplikovaných oborů a následně speciální obory psychologie, a to jsou například biopsychologie, farmakopsychologie a další.
Nosíte si práci domů a jde uplatnit vaše profese i v domácím prostředí?
Nenosím, „trable“ klientů zůstávají zavřené za dveřmi mé ambulance. Doma to přesně jako podle „psychologické učebnice“, jednoduše nefunguje. Stejně jako lékaři napříč odbornostmi mnohdy neradi léčí své nejbližší, tak i já se snažím doma neordinovat. Doma je to příliš obaleno tou tzv. „člověčinou“. Naproti tomu však všichni musíme být doma, i ve svém osobním životě, tak trochu psychology.
Poradíte nám, co dělat proto, abychom zahnali případné podzimní chmury nebo jim předcházeli?
Pojďme pracovat se sedmi „S“. Být duševně zdravý je velmi důležité. Abychom tohle velmi křehké zdraví dokázali udržovat, musíme alespoň trochu porozumět tomu, které faktory a okolnosti duševní zdraví ovlivňují a způsobují třeba tu nepohodu, deprese a situace které nás frustrují. Zkrátka, proč nejsme v pohodě, i když nám v životě zdánlivě všechno vychází.
1. Sebepojetí
Nastavujte sobě i svému chování zrcadlo
Jde o vztah lidského jedince k sobě samému a k subjektivně důležitým skutečnostem jeho života. Zahrnuje myšlenky o sobě, vnímání, prožívání a hodnocení vnímaného a prožívaného.
Tvoří centrum osobnosti, jsme to „my sami“ se vším, co k nám subjektivně patří, je současně prožíváno a hodnoceno jako významné. Velmi důležité je tedy např. tělesné schéma, hodnotový systém a sebeúcta.
Sebepojetí zahrnuje sebepoznání a sebehodnocení, sebepřijetí a sebeúctu a úsilí o seberealizaci.
Zpětná vazba ovlivňuje sebepojetí. Od narození dostáváme zpětnou vazbu od našich rodičů, nejdříve od matky, následně od širší rodiny a později od sociálních skupin. Předpokladem dobrého duševního zdraví je primárně bezpodmínečné přijetí rodiči a dobře fungující vztahy v rodině. Jen za těchto podmínek se může zdravě rozvíjet pocit sounáležitosti.
2. Sounáležitost
Někdy je v životě potřebný „mentální restart“.
Pro dobré duševní zdraví je potřeba dostávat pozitivní zpětnou vazbu od ostatních lidí. Negativní zpětná vazba je ovšem neméně potřebná pro rozvoj osobnosti. Duševně zdravý člověk rozvíjí svůj potenciál a má potřebu někam patřit, chce mít rád a chce, aby ho měl někdo rád. Pokud někam patříte, víte, kde je vaše místo, kde máte kořeny a jak ten strom bude růst. Pokud to však nefunguje, je potřeba se zamyslet a provést „mentální očistu“.
3. Samota
Pokud se občas potřebujete politovat, tak si to chvilku užijte a potom jděte dělat něco jiného, hlavně však buďte sami sebou.
Děsíte se samoty? Nedokážete trávit čas pouze ve své společnosti? Naučte se vidět i ve zdánlivě negativních věcech příležitost. Samota není frustrující. Samota je sama o sobě příležitost a možnost žít stoprocentně vlastní život. Samota může poskytnout velké výhody. Být sám znamená vyčistit si hlavu, urovnat si myšlenky, být sám sebou, samota může přispět k realizaci snů, pomůže k získání moci nad sebou. K získání moci sám na sebou je nejdůležitějším krokem zbavit se ublíženosti. Samota umožňuje člověku, aby se zamyslel nad tím, jaký typ lidí ho obklopuje. Jsou to manipulátoři, lháři, či dokonce psychopati? Pohybují se v našem okolí závistivci, kteří na vás nenechají nit suchou? Nebuďte z toho ublížení. Nikdo z těch lidí nemusí patřit do našeho světa. Jakmile to pochopíte, a nejlépe to pochopíte o samotě, okolí vás již nerozhází. Nikdo vám už jen tak neublíží, budete zoceleni sami se sebou, tedy i před všemi ostatními.
4. Sebereflexe
Odpovědnost, svoboda, morálka a hodnocení vlastního jednání jsou velmi zásadní předpoklady pro duševní zdraví.
Lidská schopnost sebereflexe je předpokladem odpovědnosti. Má zásadní význam také pro etiku, pro vedení a hodnocení vlastního jednání. Jen proto, že je člověk schopen o vlastním jednání přemýšlet a sám je hodnotit, mohou se i ostatní na toto jeho hodnocení spolehnout a uznat jej jako odpovědnou, a tudíž i svobodnou osobu.
O tom, kdo není schopen hodnotit vlastní jednání a přičítat si jeho důsledky, říkáme, že je „nepříčetný“ a pokud takový stav trvá, je v důsledku toho i nesvéprávný.
5. Strach
Zamyslete se nad tím, čeho se v životě bojíte.
Strach je emoce vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Doprovázejí ho zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce, zvýšení krevního tlaku, někdy husí kůže. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení, která vás má připravit na útěk, únik nebo obranu. Strach motivuje k vyhnutí se nebezpečí nebo k útěku před ním. Kde to není možné, tam se často strach mění na agresi. Strach dělíme na ten vrozený, jako je například strach z bouře, ze tmy, či z některých zvířat. Dále je to strach naučený, jako je strach ze stáří, osamělosti, ztráty zaměstnání, strach z nemožnosti najít si partnera a mít děti a další. Právě tento naučený strach našemu duševnímu zdraví neprospívá.
6. Sebeovládání
Zkuste se hroutit až později, možná to ani nebude potřeba.
Rozumné sebeovládání je klíčem ke svobodě, lepšímu zdraví, dobrým vztahům a úspěchu. Sebeovládání je součástí procesu zvyšování odolnosti vůči stresovým vlivům. V souvislosti s tím nesmíme zapomenout zmínit pojem negativní myšlení. Sklon k negativitě je pozorován už od raného dětství, je ovlivněn funkcí mozku. Ovlivňuje to, jak myslíme, cítíme a jak se chováme a může vyústit v negativní myšlenky, které pak prostupují naší myslí ‚‚proti naší vůli.‘‘ Tyto tzv. rušivé myšlenky mohou mít trvalé účinky na naši duševní pohodu. Téměř každý někdy zažil rušivé myšlenky. Mozek téměř neustále tvoří myšlenky nové. Někdy si myšlenkových pochodů nejsme vědomi, přestože jsou některé z nich rušivé. Proto je potřeba se zastavit a zamyslet se nad tím, jak se kvůli které myšlence cítíme.
Je třeba odpustit tomu, kdo nám ublížil, zbavit se tak emocionální bolesti.
Když nemůžete říct nic pozitivního, radši neříkejte vůbec nic. Slova, která používáte, ovlivňují to, jak myslíte. Vyhnout se negativním myšlenkám a zapracovat na vybavení myšlenek pozitivních je dalším dobrým předpokladem pro duševní zdraví.
Významnou součástí sebeovládání je umění mlčet.
Mlčení je vlastností přinášející úspěch, když člověk ví, kde a kdy má mlčet. Mlčíme-li tehdy, když bychom mluvit měli, kdy bychom slovem mohli někoho zachránit před velkým nebezpečím, pak je to špatné.
Naučte se používat vhodné vlastnosti ve správný čas na správném místě.
7. Sebevědomí
Poučte se ze svých chyb a snažte se nadále rozvíjet svůj potenciál.
Jeho význam vyjadřuje vědomí si vlastní ceny. Jde o přesvědčení, že člověk jedná správně, vhodně a účinným způsobem, stav mysli nebo pocit, který se vyznačuje nepřítomností nejistoty, ostychu nebo rozpaků a je provázený klidnou vírou v sebe a své schopnosti. Se sebevědomím se člověk nerodí, ale pěstuje si jej od narození a u každého jedince je projev sebevědomí individuální.
Jedinec, který má zdravé sebevědomí, si je dobře vědom svých kladných, ale i záporných vlastností, přičemž si dostatečně váží sebe samého a své práce. Není pro něj důležitý fakt, jak ho vnímá a hodnotí okolí. Je schopen odhadnout své schopnosti, nepřeceňuje se, ale také netrpí zbytečnými pocity nejistoty. Lidé se zdravým sebevědomím jsou jedinci, jejichž emoce jsou v rovnováze a mají dobře zvládnutou sebekontrolu. Člověk se zdravým sebevědomím dokáže mít v životě nadhled a unese konstruktivní kritiku.