Vyzpovídali jsme pro vás:
- Milena Krystková - skladová referentka stravovacího provozu
- Miluše Krobotová - zaměstnankyně úklidu
- Pavel Hrdina - vedoucí oddělení správy majetku a investic
- Ruslan Kirpichenko - lékař chirurgického oddělení
- Karla Nidokémová - vrchní sestra
- Dáša Kašparová - sanitářka ortopedického oddělení
Milena Krystková Miluše Krobotová
Jak jste vy osobně prožili letošní „koronavirový” rok?
Miluše: Nad koronou nepřemýšlím. Nejhůř prožívám to, že děti nechodí do školy. Možná to zní hrozně, ale jsem teď raději v práci než doma. Když jsem teď měla volno, bylo to jen o vaření, uklízení a učení se s dětmi, takže dovolená „za trest”. Leze nám to všem už na palici (smích).
Milena: Celý tak nějak pracovně. Nikdo z mé rodiny ani z kolegů naštěstí neonemocněl.
Pavel: Pracovně poměrně náročně, ale snažím se myslet pozitivně. Stavební firmy mají mnoho zaměstnanců v karanténě, takže vše zkoordinovat není vůbec jednoduché.
Dáša: Jako pro všechny z nás také pro mě byl tento rok velmi náročný. Práce sanitářky je i v běžném provozu zátěží nejen na psychiku, ale rovněž na fyzičku, a s příchodem COVID-19 se nároky na nás ještě zvýšily. Ze dne na den se pro nás změnilo mnohé a za snad nejnáročnější považuji nutnost se všemu rychle přizpůsobit. Nakonec jsme vše zvládli a doufám, že i když je před námi ještě velký kus cesty, bude již brzy lépe. Chtěla bych poděkovat veřejnosti za podporu během obou vln, byla a je pro nás velkou oporou.
Karla: Letošní rok byl pro mě, stejně jako pro všechny ostatní, velmi náročný. Člověk ráz naráz čelil nejistotě spojené s novým typem koronaviru, a to nejen v pracovní, ale i v osobní rovině. Toto období mám spojené obzvláště s velkým náporem na psychiku všech, především nás, zdravotníků. První vlna pandemie COVID-19 s sebou nesla nespočet opatření, změn a pravidel, která jsme museli téměř ihned implementovat do praxe, což se projevilo hlavně časovou náročností, kdy pevná pracovní doba, jako by přestala existovat. Při dodržování veškerých restriktivních opatření začaly počty nakažených po nějaké době klesat a s příchodem léta jsem měla pocit, že se vše obrací k lepšímu. Zvrat opět nastal s příchodem podzimu, kdy počty nově nakažených začaly rapidně stoupat a nás všechny čekal podobný, ale o to horší scénář než na jaře, s nímž se opět postupně vypořádáváme. I přes náročnost této situace ale musím říct, že mám dobrý pocit z toho, jak se vše snažíme zvládat a že jsme schopni se jako zaměstnanci semknout do jednoho velkého, silného týmu. Tímto bych chtěla poděkovat všem pracovníkům za nasazení a loajalitu, ale také své rodině za obrovskou podporu.
Ruslan: Byl to složitý rok, nebyla téměř možnost cestovat a scházet se s přáteli. Člověk nevěděl, co a kdy se zavře. Informace mnohdy přicházely z hodiny na hodinu, a to jak v nemocnici, tak mimo ni.
Pavel Hrdina Ruslan Kirpichenko
Jak se těšíte na Vánoce?
Miluše: Ony nějaké budou?
Milena: Na Štědrý den budu se svou rodinou. První svátek vánoční přijede syn s vnoučaty. Bohužel ne hned se svou manželkou, protože jako zdravotní sestra bude muset být v práci.
Pavel: Vánoční svátky nijak neprožívám. Je to čas s rodinou, který bude ale vzhledem k aktuální situaci trochu omezen.
Dáša: Atmosféru Vánoc si já osobně nenechám zkazit ani koronavirem. Již teď se těším, jak se všichni sejdeme s rodinou pod stromečkem.
Karla: I přesto, že budou Vánoce pandemií COVID-19 poznamenány, přála bych všem lidem co možná nejklidnější prožití vánočních svátků v úzkém rodinném kruhu. Protože, kde jinde načerpat nové síly k boji, než právě tam.
Ruslan: Na Vánoce se těším, ale otázka je, zda vůbec letos nějaké pořádné proběhnou. Bude mi chybět ta pravá vánoční atmosféra, kdy všude hrají koledy, voní punč a scházíme se s kolegy na vánočním večírku.
Karla Nikodémová Dáša Kašparová
Co byste popřáli naší nemocnici do roku 2021?
Miluše: Aby nám to klapalo stejně dobře nebo lépe. Když budeme jedním týmem, který drží při sobě, zvládneme všechno.
Milena: Hlavně buďme všichni zdraví a ať se vše co nejdříve vrátí do normálních kolejí.
Pavel: Ať máme covid za sebou a zdravotníkům se konečně alespoň trochu uvolní ruce. A ať se nám daří všechny stavební projekty zdárně realizovat.
Dáša: Nejvíc bych jí přála spokojené zaměstnance a příchod nových posil do našich řad. Jak momentální situace ukázala, tak je práce zdravotníků nesmírně důležitá. Doufám, že si to veřejnost začne více uvědomovat a více mladých lidí se dá na zdravotnické povolání. Již teď se těším na příchod nových tváří mezi nás.
Karla: Popřála bych jí mnoho spokojených, pozitivně naladěných a COVID negativních zaměstnanců i pacientů, ale také, aby se nemocnice nadále ve všech směrech rozvíjela. V neposlední řadě přeji celému zdravotnictví zlepšení personální situace, aby bylo všude dostatek personálu.
Ruslan: Přál bych si, aby už skončil „příběh” covid a vrátili jsme se do normálního života. Taky bych určitě popřál všem zaměstnancům pevné zdraví.