Pan Lubomír Štencl patří do věkové skupiny, očkované v současné době vakcínou, která má zabránit onemocnění COVID-19. Je také aktivním seniorem, jenž se zajímá o veřejné dění a rozumí si s počítačovou technikou.

Proč jste se rozhodl podstoupit očkování? Velká část lidí v České republice očkování zpochybňuje.

To je úplně jednoduché, chci být zdravý. Jsem z generace, která očkování přijímá s důvěrou jako samozřejmost. Dnešní svět je otevřený, hodně cestujeme, a to zvyšuje nebezpečí přenosu infekcí. Mám kamaráda, jenž se nakazil malárií a má z onemocnění trvalé následky. Také sleduji, co se ve světě v souvislosti s COVID-19 děje, a ve vakcinaci vidím jediné reálné řešení.

Očkování u nás probíhá v nově rekonstruovaném pavilonu P, který je spíše známý pod názvem „stará chirurgie“. Jaká je vaše zkušenost s očkováním v prostředí naší nemocnice?

Nejdříve bych chtěl říci, že jsem se cítil trochu jako pachatel, jenž se vrací na místo činu. V této budově mne v roce 1974 zachránili MUDr. Švestka a MUDr. Sněžný operací žlučníku na poslední chvíli a od té doby jsme byli s doktorem Švestkou blízcí přátelé. Co se týká průběhu očkování, tak mi nejdelší čas zabral boj s vládním registračním systémem. Myslím si, že registr mohl být pro nás seniory více přátelský, a hlavně měl fungovat od začátku podle jasných kritérií, například řazení zájemců podle data narození. Naštěstí je počítač můj kamarád, tak se mi po několika dnech podařilo najít volný termín ve vaší nemocnici. Samotné očkování proběhlo úplně bez problémů. Krásné a bezpečné prostředí, kolem ochotný a příjemný personál. Samotné očkování zabralo po vyplnění základních údajů v dotazníku pár minut. Pak jsme ještě setrvali půl hodiny v další místnosti pro případ, že by se u někoho projevily nežádoucí účinky. S odstupem tří týdnů rád přijdu na očkování druhou dávkou, a zajistím si tak ochranu před onemocněním COVID-19.

Máte ještě nějaké další zkušenosti s léčením v naší nemocnici?

V mém věku je logické, že odpověď zní ano. Před třemi lety jsem se při práci na nové elektřině udeřil do hlavy. Myslel jsem si, že je to banalita, a nevěnoval jsem tomu pozornost. Zdálo se, že bude vše v pořádku. Po několika dnech jsem cestoval autem do Olomouce a jen na chvíli zastavil na parkovišti u nemocnice v Šumperku. Vystoupil jsem z auta a pak už si nic nepamatuji. Dnes mohu říci, že mi rychlý zákrok lékařů v Šumperku, bleskové odborné vyšetření a následná operace hlavy ve Fakultní nemocnici Olomouc zachránily život. Výborné péče se mi dostalo také na urologickém oddělení nemocnice u pánů doktorů Fügnera a Kani i na jiných odděleních, pokud jsem měl jakýkoli zdravotní problém.

Co byste vzkázal těm, kdo odmítají očkování a někteří dokonce odmítají respektovat jakákoli opatření k ochraně jich samotných i jejich okolí?

Ať se přihlásí jako dobrovolníci a jdou na týden sloužit do nemocnic na oddělení pro pacienty s koronavirem. Pak by je ty podivné moresy přešly. Velmi mě zlobí, když ty nesmyslné demonstrace vidím v televizi. Také si myslím, že se na nich přiživují lidé, kterým rozhodně nejde o společné a společenské dobro.