Doktore Fügnere, Váš otec byl známou osobností šumperské chirurgie (MUDr. Dušan Fügner st.). Dalo by se čekat, že půjdete v jeho stopách. Proč jste si zvolil právě urologii jako svůj obor?
Když jsem dostal nabídku založit v Šumperku plnohodnotné urologické oddělení, opravdu jsem zajásal. Každý člověk je nastaven jinak a je to tak i v lékařských oborech. Když bych to měl říci tak nějak lidově, „s oborem je to jako s holkama, každý má rád něco jiného”. Nedovedl jsem si představit, že bych měl šroubovat kosti. Bavila mě diagnostika, bylo úžasné, co se již před čtyřiceti lety dalo vyčíst z rentgenu, o moc více techniky v té době nebylo k dispozici. Jsem skutečně hrdý na to, že jsem měl možnost stát u zrodu urologie jako samostatného oboru a zavádět tento obor v Šumperku.
Diagnostické metody a technika v medicíně se za posledních třicet let výrazně posunuly. Můžete srovnat práci lékaře–urologa tenkrát a dnes?
Všichni jsme museli zpočátku spoléhat na systém hlavarentgen-nůž. Nic víc jsme k dispozici neměli. Důkladné vyšetření pacienta, rentgenový snímek, a pokud jsme chtěli vidět do útrob, museli jsme vzít do ruky skalpel. První endoskopické přístroje a ultrazvuk se objevily až v polovině 80. let. Dnes máme k dispozici celou plejádu špičkových diagnostických přístrojů a také možnosti prohlédnout pacienta „zevnitř” bez použití skalpelu s pomocí pokročilých endoskopických přístrojů. Můžeme se podívat až do ledviny pacienta bez jediného řezu. Velká část operací se dnes děje formou laparoskopických zákroků, které je možno provádět bez problémů i opakovaně. „Řeč” urologických onemocnění je poměrně strohá, je třeba rozeznat její dialekty a na jejich základě stanovit správnou diagnózu.
Kdy začala Vaše spolupráce s Martinem Kaňou a jak na první společné roky vzpomínáte?
Já jsem ho jednoduše na oddělení chtěl. Je to týmový hráč, navíc s jasným tahem na branku. Od prvopočátku jsme začali dělat všechno spolu. Stali se parťáky se stejnými kompetencemi a zodpovědností. Občas se nepohodneme, ale ani jeden nejsme konfliktní typ, prostě jsme se sešli. Je skvělé mít člověka, na kterého se můžete spolehnout v každém okamžiku odborně i lidsky, a pak mu s klidným svědomím a radostí předat primariát.
Známe příběhy, kdy soužití bývalého a současného primáře na jednom oddělení není dost dobře možné, nebo je minimálně problematické. Jak to, že to funguje mezi vámi?
Vyhovujeme si lidsky i odborně. Předával jsem štafetu zcela dobrovolně a s plným vědomím, že je to takto správně. Na předání jsme se dohodli předem, že nastane v době, kdy Martin udělá 2. atestaci. Jsem rád, že mohu být součástí skvělého týmu, který teď řídí Martin Kaňa. Mám opravdu radost z toho, že v současné době jsme vedle Fakultní nemocnice Olomouc jediným plnohodnotným a fungujícím pracovištěm v kraji a máme ambice se dále rozvíjet. Jsme plně soustředěni na spolupráci se společným zájmem posunout naše oddělení opět na vyšší úroveň. Setkáváme se také jako rodiny, naše vztahy jsou více než přátelské.
Pane primáři Kaňo, proč jste si vybral právě urologii jako lékařský obor, kterému jste se rozhodl po zbytek života věnovat?
Urologie je velice komplexní obor, snoubí se zde celá medicína. K dispozici je celá řada diagnostických přístrojů. Ultrazvuk, rentgeny, CT, magnetická rezonance, řada endoskopických přístrojů. Velmi široký je i rozsah operativy. Děláme velké otevřené výkony, ale i mikroplastiky ledvinné pánvičky, močovodů, endoskopické a laparoskopické výkony.
Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste do nemocnice v Šumperku nastoupil?
Chtěl jsem v Šumperku pracovat již od roku 1995, ale nebylo to možné, protože v té době se obory v nemocnici spíše omezovaly a noví lékaři se nepřijímali. Šel jsem tedy do Opavy, kde jsem získal atestaci a do Šumperka nastoupil v roce 2000. Nebylo to jednoduché období. Nebyly úvazky, nenastupovali mladí lékaři, protože oddělení nemělo akreditaci a nemohli by se u nás kvalifikovat k atestaci.
Jak se situace změnila v posledních letech a jaká je v současné době?
Během posledních let zásadně. Z bývalého „oddělení duchů”, kde na plný provoz 30 lůžek byli po dobu šesti let pouze dva lékaři, se stalo plně akreditované pracoviště. Nyní zde pracuje špičkový tým lékařů a sester, kdy všichni táhneme za jeden provaz. V současné době léčíme nejen pacienty ze Šumperka a okolí, ale máme kolem 30 procent pacientů z Jesenicka a mnoho jich dojíždí z východních Čech. Rozšířili jsme ambulantní pracoviště o ordinaci v Olomouci a brzy budeme otevírat ambulanci v Jeseníku.
Mnohokrát jste oba v rozhovoru zmínili týmovou spolupráci. Jak jste spokojen s lékaři, sestrami i ostatním personálem na oddělení?
Patříme dlouhodobě ke stabilním kolektivům. Pracujeme bez absencí a výpadků, mohu se na všechny plně spolehnout. Chtěl bych vedle práce lékařů ocenit i práci sester. Operatér může udělat skvělou práci, ale rychlé a úspěšné zahojení pacienta po operaci je zásluhou sester. Jsem rád, že tato návaznost u nás funguje a na svůj tým jsem patřičně pyšný.
Oba pánové společně mnohdy tráví i volný čas. Setkávají se celé jejich rodiny, které jsou do značné míry provázány. Martin Kaňa se ve volném čase věnuje myslivosti a Dušan Fügner relaxuje za pomoci olejomalby.
